Perník pro kamikadze

Pervitin je látka chemicky definovaná jako metamfetamin. Jedná se tedy o derivát amfetaminu a stejně jako amfetamin je i pervitin díky svým budivým účinkům na lidskou psychiku řazen mezi psychostimulancia. Tyto dvě látky jsou si velmi podobné nejen co se týká chemie, ale obě vyvolávají takřka totožné pozitivní i negativní účinky.

Historie

Amfetamin byl vyroben již v roce 1887. Ve 30. letech se s tímto povzbuzujícím prostředkem hojně experimentovalo. Od svého objevení byl populární hlavně mezi studenty a intelektuály pod názvem „pep pills“. V těchto letech se údajně amfetamin i jeho později objevený chemický příbuzný metamfetamin předepisoval lidem závislým na heroinu. Tyto experimenty s léčebným využitím budivých aminů skončily pravděpodobně kolem roku 1941, kdy byla poprvé popsána psychóza vyvolaná dlouhodobým užíváním těchto látek.

Svého oficiálního využití se však amfetaminy dočkali během 2. světové války. Některé prameny uvádějí, že metamfetamin byl speciálně vyvinut Nacisty ke stimulaci vojáků nasazených do bojové akce. Němci záhy tuto látku poskytli svým spojencům v Japonsku, kde se destruktivní účinky pervitinu projevily v té asi nejzrůdnější formě. Pervitin byl podáván pilotům nechvalně proslulých kamikadze, aby se tak pro ně „smrt za vlast“ stala vlastně jen často ani neuvědomovaným vedlejším produktem ztráty veškerých zábran po vysokých dávkách metamfetaminu.

Dalšího comebacku se oba budivé aminy dočkali po dlouhých 30-ti letech od skončení 2. světové války. Amfetamin slavil úspěch na svobodnější straně železné opony, kde se stal hitem především koncem 70. let. Tehdy se v drogové subkultuře rozšířil pod názvem speed. Od poloviny 80. let se amfetamin šíří především jako levná náhrada kokainu. Velké popularity dosáhli také jeho halucinogenní varianty MDMA a MDA známější jako extáze.

Pervitin se naopak stal během 60. a 70. let drogou volby za železnou oponou. Byl a možná stále je nejrozšířenější tvrdou drogou v tehdejším Československu. Jeho velká obliba spočívala jednak ve kvalitě s jakou ho tehdejší vařičské party dokázaly připravovat, ale také v dostupnosti surovin pro jeho výrobu. V 90. letech se z této domácké drogy, která byla užívána nejčastěji v poměrně malých a uzavřených společenstvech vařičů a jejich známých, stal takřka přes noc velice lukrativní vývozní artikl. Pervitin si za našimi hranicemi získával proslulost se stejnou rychlostí s jakou do Prahy na začátku 90. let přijížděla velká část evropské a americké mládeže. Největší objem exportu údajně směřoval do Holandska a Německa.

Pozitivní účinky

Intoxikovaný jedinec pociťuje nástup účinku pervitinu jako zvýšení fyzické a psychické výkonnosti. Dále se dostavuje snížení až vymizení pocitu únavy a chuti k jídlu. Dochází k zostřenému vnímání zvuků, barev, vůní a dotyků díky snížení filtračních schopností thalamickým struktur při zpracování zevních jevů (thalamus za normálních okolností působí jako filtr informací, které přicházejí z našich smyslových orgánů, při jeho poruše může dojít i k zahlcení mozkové kůry informacemi z okolí a následně k chybnému vnímání reality – viz. schéma). Při intoxikaci amfetaminy dochází k uvolnění zábran. To může být například při navozování sexuálních kontaktů velice příjemným zjištěním, ale při usednutí za volant automobilu se takové uvolnění zábran může stát smrtelně nebezpečným, vzpomeňme na piloty kamikadze.

Pozorovatelné účinky

Během intoxikace je na jedinci nejnápadnější rozšíření zornic, dále pocení a charakteristický nepřirozeně syntetický zápach. Intoxikovaní jsou často mrtvolně bledí a mají zvýšenou tepovou frekvenci. Jsou vzrušení, neklidní a někdy je možno pozorovat I klidový třes. Vyšší dávky u závislých osob vyvolávají nutkavou potřebu překotné činnosti (jsou schopni během intoxikace třeba vymalovat a přestavět byt nebo protancovat celou noc bez větších přestávek). Dále se při užívání vyšších dávek častěji dostavuje neklid až úzkost, nespavost, nápadná náladovost a zvýšená tendence k vyhledávání hádek.

Při odeznívání účinku, tak zvaném dojezdu, je na uživateli patrna skleslost, depresivní nálada a někdy i ničím neopodstatněný strach. Často se dostavuje únava až vyčerpání organismu a následný nepřirozeně dlouhý spánek. Byly popsány i případy několika denního spánku bez probuzení.

Negativní účinky

Kromě výše zmíněných deprese, neklidu, nespavosti, náladovosti a vyčerpání, které jsou přítomny již při prvních intoxikacích, sem patří nejrůznější poškození organismu vyvolané dlouhodobým užíváním pervitinu. Tato druhá strana mince se ukazuje postupně a často velice plíživě. Uživatelé berou pervitin často velice dlouhou dobu (1 rok i více), aniž by jejich okolí či oni samy pociťovali nějaké změny nebo nedostatky. Nejčastěji je prvním příznakem dlouhodobého zneužívání psichostimulancií nápadné hubnutí, intoxikovaný totiž hlad nemá , při dojezdu nemá chuť a pak usne. Vzhledem k tomu, že řada uživatelů podstupuje i několika denní tahy provázené tancem či jinou fyzickou aktivitou, důvod rychlých úbytků na váze je více než zřejmý. Dále amfetaminy snižují produkci vazopresinu, což je mozkový hormon odpovědný za regulaci objemu vody a elektrolytů v organismu. Při jeho nedostatku a současné zvýšené fyzické aktivitě může dojít k dehydrataci a elektrolytovému rozvratu organismu.

Ve výčtu negativních účinků nesmíme zapomenout na poškození organizmu vyvolané častou nitrožilní aplikací pervitinu. Většina prvokonzumentů samozřejmě z počátku volí méně rizikové šňupání, ale při častějším užívání brzy přecházejí k „efektivnější“ intravenózní aplikaci. Její negativní dopady jsou dvojího druhu. Jednak se spolu s pervitinem, který je málokdy prodáván ve 100% čistotě, do krevního oběhu dostává řada látek, které pak vyvolávají různá orgánová poškození převážně z důvodu trombotizace („ucpání“) cév. Zvyšuje se tak de facto riziko infarktu myokardu nebo mozkové mrtvice. Za druhé se nesterilními jehlami přenášejí nejrůznější infekční nemoci. Mezi nejzávažnější patří AIDS a infekční hepatitida („žloutenka“) často vyvolaná agresivním virem HBC, který se šíří pouze krevní cestou. Hepatitida typu C má nejhorší prognózu (hepatitidy typu A a B se většinou dají úspěšně vyléčit) a velice často končí cirhózou jater (tvz. kamenná játra) nebo je příčinnou vzniku primárního jaterního karcinomu.

Amfetaminová psychóza

Často se dostavuje už po několika měsíčním pravidelném užívání amfetaminů, ale protože její nástup stejně jako řady dalších duševních onemocnění je pomalý, zůstávají obvykle její počáteční příznaky bez povšimnutí jak závislého tak jeho okolí. Mezi příznaky, které mohou být vyjádřeny u různých jedinců různě silně, patří:

Slyšení vlastních myšlenek, vkládání nebo odnímání myšlenek, vysílání myšlenek.
Bludy kontrolovanosti, ovlivňování nebo prožitky pasivity, kterém se vztahují k pohybům těla nebo končetin nebo určitým myšlenkám, jednání nebo cítění. Bludné vnímání.(Blud je kvalitativní porucha myšlení charakterizovaná mylným obsahem, nesprávnými úsudky a chorobným přesvědčením (pocitem pravdivé jistoty), které nelze rozumovými nebo praktickými důkazy vyvrátit nebo korigovat)
Halucinace hlasů, které komentují chování závislého nebo o něm mezi sebou rozmlouvají.
Trvalé bludy, které jsou v dané kultuře nepatřičné a nepřijatelné jako například absurdní náboženská nebo politická identita, nadlidské síly nebo schopnosti (ovlivňovat počasí, spojovat se s mimozemskými civilizacemi a podobně).
Katatonní projevy (vzrušenost, strnulá pozice nebo negativismus).
„Negativní“ příznaky jako výrazná apatie, chudost řeči, oploštění nebo nepřiléhavost emočních reakcí, sociální stažení.
Výrazné a nápadné kvalitativní změny v osobním chování jako je ztráta zájmů, bezcílnost, nečinnost, ztráta vztahu k okolí.

Za potvrzení diagnózy se považuje přítomnost alespoň jednoho naprosto jasného příznaku ze skupin a)-d) nebo dvou příznaků ze skupin e)-g) po většinu období jednoho měsíce nebo déle. Takto postižený jedinec je nebezpečný sobě kvůli zvýšenému riziku sebevražedného jednání, ale i svému okolí, protože chybně vnímá realitu a tak i agresivita jeho chování nemusí odpovídat vyvolávajícímu podnětu.

Vznik amfetaminové psychózy u závislého jedince je vždy pouze otázkou času, protože amfetaminy svým chemismem ovlivňují fyziologii mozku. Myslet si za této situace, že „mně se to nestane“ je pouhým lhaním si do vlastní kapsy, protože zákonitosti chemie potažmo přírody platí pro každého z nás stejně ať už si to jsme nebo nejsme ochotni připustit.

zpět