Čím jsou drogy nebezpečné?

Nedávno jsem na Max 1 viděl zajímavý dokument, který se zabýval pojmem nebezpečí. Byl z Anglie, země která dala na konci 2. tisíciletí nový význam slovu extáze. Na obrazovce se nějaký muž právě probouzel, rozsvítil lampičku, vstal z postele, navlékl si ponožky a vydal se do koupelny. Osprchoval se, vyčistil si zuby a začal se holit. V dalším záběru sešel po schodech do kuchyně a připravil si snídani. Pak odjel do práce. Jiný mužský hlas během těchto běžných ranních 20-30 minut hovořil o tom, kolik lidí ročně se při těchto činnostech zraní lehce, kolik lidí si způsobí těžký úraz s trvalými následky a kolik jich zemře dřív než se dostanou do práce. Desítky lidí ročně umřou dřív než se po probuzení odeberou vykonat ranní hygienu. Příčiny úrazů jsou různé. Stará probíjející lampička, ztráta rovnováhy při vstávání z postele, poskakování po jedné noze při oblékaní ponožek. Stovky lidí ročně zahynou cestou po schodech, několik tisíc se jich pak vážně zraní. Nikoho ale nepadne zakázat schody. Tisíce lidí si přivodí vážný úraz s trvalými následky při vaření, při manipulaci s noži a kuchyňskými elektrospotřebiči, stovky lidí přijdou o život. Zakazuje někdo snídat?. Komentátor pokračoval dál statistikami dopravních nehod a čísla se rázem řádově zvyšovala. Pak začal hovořit o stresu, postmoderní pandemii. Vysoký tlak, cévní a srdeční choroby, psychické a sociální újmy, přejídání, sebevraždy. Zakázat práci nejde, pravděpodobně bychom ve vzniklém chaosu z průmyslových a ekologických katastrof zahynuli všichni. Vlak už rozjeli naši prapředci a mávnutím kouzelného proutku se zastavit nedá. Nezbývá než se na stresy 3. tisíciletí adaptovat.

Muž na obrazovce se úspěšně vyhnul všem komentátorem neustále vyjmenovávaným rizikům běžného života a po práci šel zaslouženě relaxovat. Zašel do posilovny, zahrál si basket, a zaplaval si. Komentátor dál a dál chrlil tisíce mrtvých, desetitisíce těžce a statisíce lehce zraněných. Muž se odebral s kamarády na večeři do nedaleké hospůdky, dal si tři pivka a steak se smaženými bramborami. Po jídle si zapálil cigaretu. Statisíce mrtvých. Kvůli obchodu s bůčkem jsou někteří lidé ochotni riskovat vstup ČR do EU, zakázat by ho chtěl snad jen blázen.

Konečně se na obrazovce objevil sám komentátor, elegantní pán ve středních letech, a zeptal se. „Proč je tedy zakázána droga zvaná Extáze?“ Ze studia se obraz přenesl do londýnského tanečního klubu, kde právě probíhala party. Spousta mladých lidí tančila, za doprovodu hlasité hudby a mnoha světelných efektů. Někteří z nich vypadali nepřítomně, soustředěni jen na pohyb, jiní se na sebe vzájemně usmívali a dorozumívali se pohybem. Kameraman švenkl do chill-outu. Lidé posedávali kde se dalo, pili (většinou nealko), bavili se ve skupinách, líbali se (ve dvojicích :-). Vypadali uvolněně. Kolem 85,6% z těchto mladých lidí bylo někdy v životě pravděpodobně na Extázi, 73,1% požilo cannabis (1). V Čechách Extáze zatím není tak populární klubovou drogou jako ve Velké Británii, vede konopí s 73,2%, Extázi zkusilo 47,5% (2). V důsledku požití MDMA, látky, která je chemickou podstatou Extáze, zemřely v posledních 10 letech ve Velké Británii desítky lidí. Příčinou smrti bylo odvodnění organismu při tanci v uzavřeném prostoru s mnoha dalšími lidmi. Několik jedinců padlo za oběť mediální hysterii rozpoutané kvůli nové smrtelně nebezpečné droze po prvních případech dehydratace na party. Tito mladí lidé chtěli Extázi zkusit, zároveň měli takový strach z odvodnění, že se vodou předávkovali (to není vtip, při vypití dostatečně velkého množství vody s nižší koncentrací iontů než krevní plazma (např. voda z kohoutku) v krátkém časovém úseku se krev naředí a může dojít k úniku tekutiny z cév do tkání s následným otokem mozku). Média však měla jasno. „MDMA zabíjí!“ stálo na titulcích, pod nimi fotka dvou nezletilých dívek, které jak se později ukázalo nezabil MDMA, ale voda.

Na obrazovce se opět objevil komentátor, vedle něj další pán okolo padesátky. Byl představen jako lékař, který v případu úmrtí dvou dívek po požití MDMA stanovil příčinu smrti. Hovořil o mediálních praktikách, o tom, jak se snažil vyvrátit lživé informace v mediích, že MDMA opět zabíjel. Jak vypadalo jeho „pět minut slávy“, když ho snad každá TV stanice v Anglii požádala o vyjádření. Mluvil o neúspěchu své snahy vysvětlit lidem pravdu (no schválně vrtá vám ještě v hlavě, jak je to s tím předávkováním vodou nebo jste to už přijali jako holý fakt), o tom, jak se doma při sledování svých vystoupení ve večerním zpravodajství nestačil divit, jak je digitální technologie zpracování obrazu i zvuku dokonalá. O vodě ani zmínka, příčina smrti byla už někým jiným a někde jinde než na pitevním stole určena, byl jí MDMA. Tato causa se odehrála v době, kdy taneční kultura začala ovlivňovat názory a postoje mladé generace, která začala hlasitě hledat alternativu ke konzumnímu způsobu života svých předků. Jako houby po dešti vyrůstali na polích a lukách celého britského impéria free sound systemy obklopené někdy až desetitisíci tanečníků v extázi. To se samozřejmě mnoha lidem nelíbilo. Válečné tažení proti Do it Yourself parties, které nepotřebovali organizátory, vyvrcholilo v roce 1994 vydáním Criminal Justice Act, který tento způsob relaxace zakázal. Taneční party se přesunuli do klubů a stali se marketingovým nástrojem velkých firem. Při těchto akcích je o uživatele Extáze dobře postaráno. Nechybí klimatizace ani minerálky zdarma, v Česku dokonce rozdávají krabičky cigaret a nabízejí alkohol. S občankami si ale nikdo moc velkou starost nedělá.

Komentátor pokračoval o adrenalinových sportech, cestách na dovolenou k moři, o potápění se žraloky. Mluvil o mnoha dalších způsobech, jak lidé relaxují. Mnoho se jich při tom zraní nebo zemře. To je smutná skutečnost. Většinou společnosti konzumující legální drogy je ale jako životu mnohem nebezpečnější vnímána konzumace ilegálních látek jako je MDMA nebo cannabinoidy obsažené v konopí. Přitom jen chůze po schodech těžce poznamenala nebo připravila o život daleko více lidí než MDMA a konopí dohromady (Na prahu 8. tisíciletí užívání konopných drog lidmi, není objektivně doložen ani jeden případ smrti následkem jejich požití. „A nyní ta více méně jasnější strana rovnice. Bylo prokázáno, že marihuana redukuje nevolnost při rakovinové chemoterapii a je efektivní v léčbě glaukomu, křečových záchvatů a astmatu, tam kde ostatní léky selhaly. Prohibice užívání marihuany i přes takovéto medicínské využití je podobná vylévání vody z vaničky i s dítětem.“ (3)) Přesto stát vydává nemalé částky pro boj s těmito látkami. Mladou generaci je přece nutno bránit před nebezpečím, které sebou braní jakékoliv návykové látky přináší. Neměl by nás proto raději bránit před bůčkem? Pravidelný příjem nadměrného množství živočišného tuku je příčinou řady vážných nemocí a v kombinaci s chronickým stresem může vést ke smrti. Proč tedy tak usilovně bojujeme právě proti všem ilegálním drogám? Čím jsou tak nebezpečné?

Hlavně tím, že o drogách legálních i ilegálních mnoho nevíme. Mnoho lidí vám na otázku, co způsobuje závislost na cigaretách, odpoví jednoznačně nikotin. Řekne vám to i mnoho lékařů. V posledních 20 letech vznikla řada výzkumných prací, které nikotinu při vzniku a rozvoji návyku na kouření cigaret přisuzují roli okrajovou, pakliže vůbec nějakou. Důležitějšími se zdají být vlivy psychosociální a průchod kouře dýchacími cestami. Navíc nikotin se zdá být účinnou prevencí Alzheimerovi nemoci. Kouření čehokoliv sebou ale přináší zvýšené riziko rakoviny (při vykouření 200 000 cigaret tempem 30/den se riziko zvýší 50x ). Čím byste raději onemocněli Alzheimerem („předčasná demence“, nemocný umírá jako neprostá troska, která neví kde je, co je ani kdo jsou ti divní lidé okolo jeho postele, proces postupného ztrácení paměti trvá i více než 10 let) nebo rakovinou plic (pacient má řadu let potíže s dýcháním, často je mu část plic s nádorem odebrána, často to nepomůže, rakovina na sebe upozorní bolestí mnohdy až, když je neléčitelná, 60% pacientů s malobuněčným nádorem plic zemře do dvou let od stanovení diagnózy)? Těžká volba. Mnoha lidem se při vylovení slov marihuana, hašiš, extáze nebo techno v hlavě zapne medii naprogramovaný vir s názvem drogy a vypne centra odpovědná za racionální uvažování. Spuštění viru je často provázeno frázemi typu život bez drog, drogy jsou svinstvo, kde k tomu ty děti přišli, vždyť u nás doma nikdo drogy nebere. Je smutnou skutečností přelomu 2. a 3. tisíciletí, že drogy bereme v podstatě všichni, někteří ale dávají přednost těm legálním. Na vládních zasedáních se podává alkohol, premiér Zeman často vystavuje na obdiv své ležérní vyfukování kouře. V lékárnách potkáte dnes a denně mnoho lidí, kteří nutně potřebují brufen, něco na bolení hlavy, něco na uklidnění nebo něco, aby jim bylo dobře. Lékaři jim tyto prášky předepisují, stejně jako jim ještě na začátku 20. století předepisovali konopné tinktury, kokain nebo heroin. Jedním z největších propagátorů kokainu byl tehdy Sigmund Freud, věřil že je to lék na mnohé stesky jeho neurotických pacientek. Sám kokain užíval až do své smrti. Protože to byl člověk pracovitý a kokain nebyl drogou ilegální, nemusel se bát, že ho jeho závislost přivede na spodní okraj společnosti.

Mnoho z nás ví o problematice drog pouze to co se doví z novin nebo slyší někde v televizi nebo v rádiu. O drogách v mediích, ale mluví buď politici, kteří často jen chrlí snůšky nesmyslů a populistických polopravd, nebo nejrůznější umělci, kteří sice na jedné straně propagují život bez drog kde se dá, na straně druhé jsou často sami na něčem závislý (slyšeli jste, že Whitney Huston už nestačí ani 20 g kokainu týdně?). Příměr kozel zahradníkem je často až bolestně pravdivý. Tím, že informace o problematice drog získáváme často ze zdrojů více než pochybných se vystavujeme riziku manipulace. Mnoho z nás pak může považovat za těžký zločin prodej MDMA nezletilému adolescentovy. MDMA je stejně toxická droga jako alkohol. Pro intoxikaci na 5-8 hodin bohatě vystačí dávka kolem 100 mg MDMA. Adolescent je tedy vystaven 100 mg toxické látky, která silou své dávky poškodí nedozrálý organismus. Jedno 12°pivo, velký panák nebo dvoudecka vína dopraví do adolescentova těla 20 g stejně toxické látky. Ruku na srdce, kdo z nás měl to štěstí, že ochutnal alkohol až po dovršení plnoletosti. Kdyby všem politikům a dalším veřejným činitelům opravdu šlo o ochranu našich dětí před drogami, asi by už dávno museli usekávat výčepním ruce. Nic jiného jim jak se zdá podávat drogy nezletilým nezabrání. Kšeft je holt kšeft.

Ono není až tak důležité co člověk zrovna přijímá z okolí, lidské tělo a duše jsou totiž na příjmu z okolí závislé ze své podstaty. Závislé na trvalém příjmu kyslíku o více méně konstantním tlaku, na příjmu celé řady nejrůznějších anorganických prvků a organických sloučenin ve vzájemně vyváženém poměru, na kontaktu s druhými lidmi, na lásce, na slunečním záření, na vodě. Důležitý je hlavně ten vyvážený poměr. Moc vody škodí, málo taky. Potíž je v tom že každý z nás má tento recept mixu života nastaven poněkud jinak, a nikdo ho nezná dřív než ho objeví. Navíc se často s věkem mění. Někdo experimentuje s drogami, někdo se střídáním partnerů, někdo začne chodit do posilovny, jiný zasedne doma k televizi. Nikdo z nich to nepřežije, ale někteří svou rovnováhu naleznou. Díky nedostatku věrohodných informací o drogách se rovnováha v této oblasti hledá těžko a nejeden adolescent pak snadno podlehne dojmu, že drogy jsou strašidlo pro malé dětičky. Protože to co slyšel o konopí a Extázi doma, z medií nebo ve škole byli většinou pěkné nesmysly, často neslučitelné s jeho osobní zkušeností. Takže proč by to s heroinem mělo být jinak? Na drogách je nejnebezpečnější naše neznalost.

zpět

© 2010 DROGMEM o.s.
Developed by futique boutique OIIO